Víte jakého plastového odpadu najdeme v přírodě nejvíce? Ne, nejde o brčka, všelijaká míchátka ani o vatové tyčinky tzv. uchošťoury, ty jsou „až“ na dalších místech.
První místo získávají cigaretové nedopalky, respektive jejich filtry. Filtry nejsou přírodní a vážně je jich tolik, že předčí vše ostatní plastové co odhodíme. Dvojnásobné smutné překvapení i pro nás 🙁
Nedopalek/špaček/vajgl: papírem obtočený váleček modifikované syntetické celulózy zvané acetátové hedvábí. Dostane-li se do vody, nejenže se pravděpodobně rozloží za velmi dlouhou dobu pouze na mikroplasty, tedy ne dokonale, ale hned začíná uvolňovat při spalování tabáku zachycené toxické látky, které z 1 filtru v 1 litru vody mohou mít na svědomí 1 vodního živočicha.
Ze všech vyrobených plastů recyklujeme 10-20 %, recyklaci nelze provádět donekonečna, kvalita recyklátu je dnes, bohužel, snižována také nerozlišitelností bioplastu od plastu.
Plasty najdeme i tam, kde bychom je nečekali:
– žvýkačky – už nejsou jako bývávaly, přimíchávají se syntetické materiály
– čajové sáčky – v převážné většině obsahují příměsi plastů, aby se nám ve vodě nerozpadaly
– papírové kelímky včetně většiny těch za eko vydávaných jsou potažené vrstvou fólie PE či PLA
– plechovky a kovové obaly jsou potahované fólií, aby se snížila reakce s obsahem a oddálila koroze
– nálepky na potravinách, na obalech a na sáčcích v obchodech jsou plastové či s plasty
– papírové kartonové obaly nejsou z voskovaného papíru, ale jednostranně nebo často oboustranně potažené fólií
– obaly na máslo a podobné obaly se stříbrným povrchem nejsou z alobalu, ale ze směsi s plastem, což znemožňuje recyklaci obou materiálů a končí zbytečně na skládce
– obalový papírový materiál na potraviny obsahuje plasty nebo i vnitřní fólii
– papírové obaly, balící papíry nejsou jen z papíru, ale s příměsí plastů kvůli zvýšení odolnosti
– kovová víčka na lahve a sklenice jsou potažená z vnitřní strany vrstvou plastu + opatřená silikonovým těsněním
– gumová těsnění se zaměnila za plastová
– korkové špunty se nahrazují plastovými
– oděvy a obuv jsou ze směsí přírodních a úmělých materiálů nebo zcela syntetické
– voda odtékající z pračky a zachycené nečistoty na filtrech sušiček obsahují mikroplasty a syntetická vlákna
– plasty jsou přidávané do barev, laků, lepidel
– jednorázové pleny a menstruační potřeby jsou plastové, tampóny obsahují cca 20 % plastu
– kosmetické tampóny nebývají pouze z bavlny ale rovněž ze směsí
– do kosmetických přípravků od mýdel, přes zubní pasty, rtěnky, oční stíny, krémy až po šampóny se přidávají kromě jiné chemie i tekuté polymery
– třpytivá kosmetika a peelingy obsahují plastové částice, jde tedy společně s ostatními kosmetickými přípravky o „výborný zdroj obohacení vody“ mikroplasty
– jednorázové vlhčené ubrousky nejsou přírodní, nerozloží se, ucpávají odpady a iritují pracovníky čistíren odpadních vod, jde většinou o polyester
– běžná zubní nit je nylonová
– chirurgické šití s vlákny vstřebatelnými / nevstřebatelnými z kys. polyglykolové, polyglactinu 910, polydioxanonu / polyamidu, polypropylenu, polyesteru aj.
– z potravin třeba mořská sůl obsahuje vyšší množství mikroplastů než jiné potraviny
– i pitná voda obsahuje mikroplasty, které vzhedem k jejich velikosti nezachytí filtry v úpravnách vody, balená voda je na tom překvapivě ještě hůře
Jistě byste našli i další příklady a to je dobře – je potřeba se zamýšlet, číst složení a nejenom konzumovat to, co nám reklamy předhazují. Spíše bychom dali dohromady seznam všeho, kde je nenajdeme, než toho, kde všude a v čem se vyskytují. 🙂 O tom čím lze nahradit často denně užívané plastové předměty, prostředky a přípravky se podrobněji rozepíšeme v dalších příspěvcích.
Plasty bezpochyby patří do našeho života, jsou produktem pokroku a veškeré jejich využití určitě není zavrženíhodné. Existují i plasty a výrobky z nich užitečné, neškodné, bezpečné a když se správně dlouhodobě používají a nakonec skončí kde mají, neuškodí.
Plasty se vyskytují téměř všude, kam se podíváme, ale někdy právě i tam, kde bychom je vůbec nečekali a v takové formě, že nejsou žádoucí a nechceme je tam mít. A to je ten problém. Mikroplasty potom dýcháme, pijeme, jíme. Jejich dlouhodobý dopad na naše zdraví je prozatím neznámý, nepředpokládá se ale, že by nám snad byly jakkoliv prospěšné.. O některých syntetických sloučeninách už víme, že nám neprospívají ani krátkodobě, ba naopak. U těch ostatních prozatím víme jen to, že některým z nás způsobují psychickou újmu.
Přejme si, aby bylo toto postižení jediné a poslední. To by se dalo přežít! 🙂
