Přiměla nás k zamyšlení zdánlivě bezvýznamná plastová maličkost, leč tvořící ročně tisíce tun nezpracovatelného odpadu s horším dopadem na prostředí a faunu než bychom u této drobnosti očekávali. Na pováženou je to také s rozložitelností a vlivem na životní prostředí u ostatních nepřírodních alternativ.

Ale jsou vážně nutná a nepostradatelná? Nebylo by lepší nepoužívat žádná, vyřadit je úplně, tedy nevyrábět, neprodukovat další odpad a zabývat se jinými horšími výrobky a odpady? 

Existují důležité důvody proč se o ně zajímat, hledat přírodní typy, přestože mnoho z nás brčka považuje za zbytečnost a zatracuje je. Z hlediska zdraví a hygieny, v dnešní době především, se stávají nepostradatelnou součástí našich potřeb, z některých níže uvedených důvodů občas i rozmařilostí.

Wikipedie nám říká, že brčko je drobná kuchyňská a gastronomická pomůcka, respektive trubička, umožňující nasávání nápoje z nádoby bez kontaktu úst s hladinou nápoje a s nádobou. V dalším výčtu významů slova uvádí oblast plus město v Bosně a Hercegovině, základnu krápníku, zdrobnělinu od slova brk nebo brko, přestože také hojně užívané, zavádí nás už do jiné zájmové oblasti, takže tím výčet a popis významů ukončíme 🙂

Víte, že důkazy o používání brčka jsou staré přibližně 5000 let a byly nalezeny v sumerské hrobce? 2 muži na kresbě nasávají trubičkami nápoj připomínající pivo, v hrobce se nacházela i zlatá brčka osazená drahokamy. O používání brček se zmiňují všechny starověké světové kultury od Mezopotámie přes Čínu až po Ameriku. Nejrozšířenější byla brčka z rostlin. Ve středověku napomohla ke zvládnutí epidemií přenosných chorob, když se stala náhradou komunitních pohárů u veřejných městských vodních fontán.

V novodobé historii se v roce 1870 začala vyrábět brčka určená pro invalidní občany, koncem 19. století američan Marvin Chester Stone při popíjení nápoje žitným stéblem, jenž se mu rozpadalo a ovlivňovalo chuť, obtočil tužku papírem, slepil ho a stáhnul, čímž vlastně poprvé vytvořil dnešní podobu papírového brčka. Svůj postup si nechal patentovat v roce 1888. Následně vylepšil papír voskovanou verzí.

Později, bohužel, přišel na řadu i plast – vznikala brčka krásně barevná, jednorázová, nerozmáčivá a trvanlivá tak, že zatíží životní prostředí na stovky let. Dokonce se s těmi prvními plastovými dodnes můžeme v přírodě setkat a nalézt je v téměř nezměněném stále použitelném stavu.

V posledních letech se naštěstí vracíme k produktům přírody, nejenom u brček, a snažíme se, všichni obdobně smýšlející, přispět svou troškou do mlýna.